Od 2. do 6. září mají příznivci netradičního divadla možnost shlédnout odvážné představení, které na čtyřech paralelních scénách spojuje české a belgické umělce z Plzně a Monsu 2015. Vypráví původní příběh krále Ubu i tři nové hry ze současnosti, jejichž (anti)hrdiny jsou politička, makléř a matka se synem „otesánkem“.

Inscenace UBUdneS vznikla v koprodukci divadla Le Manege Mons a společnosti Plzeň 2015 v rámci spolupráce Evropských hlavních měst kultury Plzeň a Mons 2015. V Plzni se jeho premiéra odehraje v rámci mezinárodního festivalu Skupova Plzeň. Představení kombinuje lidské herce i moderní loutky, mluvit se bude ve 3 jazycích – jednoduchou angličtinou a s překlady mezi češtinou a francouzštinou.

Původní hra „Král Ubu“ Alfréda Jarryho opěvuje bezskrupulózní obohacování, neustálé vydírání, lži a manipulace, beztrestnost, klientelismus a korupci. „Není však jisté, jestli jeho klasická představa zvítězí nad cynismem některých moderních politiků nebo současných finančníků. Kdo stojí víc na hraně - král Ubu, nebo jeho současné podoby inspirované Berlusconim nebo makléřem, který prodává pochybné produkty? Který z nich bude větší karikatura - hrubián vymyšlený v roce 1896, nebo ti, kteří se vylíhli ze současné literatury? A proč se i v současné době necháváme všemi jejich podobenstvími tak snadno oblafnout?“ popisuje děj hry umělecký ředitel Plzně2015 Petr Forman, který stál u vzniku představení jako poradce a spolutvůrce hlavní loutky, jež v něm účinkuje.

„Chtěli jsme, aby si diváci sami kladli otázky o našem současném světě a hledali na ně odpovědi. Jsme jen součástí divadelního představení, které bojuje o naši pozornost prostřednictvím herců, loutek, hudby, světel a projekce, nebo se ocitáme v reálném, podivně zvráceném světě, který jsme si demokraticky zvolili?“ vysvětluje belgický režisér Axel de Booseré. „Divák je neustále překvapovaný různými podněty, herci ho vtahují do dialogu a předkládají mu různé obrazy k zamyšlení,“ doplňuje.

Představení je určeno divákům od 15 let, hraje se vždy od 20 hodin v kulturním centru Papírna u řeky Radbuzy (naproti DEPO2015) a vstupné činí 150 Kč.

Alfred Jarry (1873-1907) byl francouzský básník, romanopisec a dramatik. Jeho nejznámějším dílo Král Ubu bývá chápáno jako předchůdce absurdního dramatu či „parodie na Macbetha“. Nadčasová hra vznikla v roce 1885 jako studentská recese na gymnáziu v Rennes, kdy si Jarry se spolužáky utahoval z učitele fyziky Hébérta ([ébé] neboli ubu), jenž byl ztělesněním "veškeré směšnosti světa". Samotnou postavu patrně vytvořil Jarryho spolužák Charles Morin. V roce 1888 pak oba autoři předvedli ve svém loutkovém divadle frašku Poláci (Les Polonais), která se stala předobrazem Jarryho slavné hry. Tento text se však nedochoval. Jarry hru později výrazně přepracoval. V roce 1896 proběhla skandální premiéra v divadle Théâtre de l´Ouvre v Paříži. Hlavním hrdinou hry byl fiktivní polský tyran, který se zmocnil trůnu vraždou legitimního krále a nakonec byl vyhnán ze země. Postava zbabělého a hloupého otce Ubu se stala proslulou karikaturou touhy po moci a lačnosti po bohatství.

V roce 1928 se hra poprvé hrála v Československu, a to v Osvobozeném divadle v režii Jindřicha Honzla. Králem Ubu byl Jan Werich, který hru s Jiřím Voskovcem přeložil. Od roku 1964 se v pražském Divadle Na Zábradlí hrála úspěšná inscenace této hry, přepracovaná Milošem Macourkem, v režii Jana Grossmana a s Janem Libíčkem v hlavní roli. Po invazi sovětských vojsk v roce 1968 byla hra zakázána. Televizní záznam zachovaný jen díky televizním technikům, kteří si tajně pořídili kopii měsíc před sovětskou invazí, se poprvé vysílal až v roce 1990.

V roce 1996 natočil F. A. Brabec film Král Ubu podle scénáře Miloše Macourka s Marianem Labudou a Lucií Bílou. Přestože film sklidil kritiky za nezfilmovatelnost, získal tři České lvy (nejlepší kamera, nejlepší hudba, nejlepší výtvarný počin).

V roce 2003 byla hra uvedena v Divadle v Řeznické v nastudování Jaroslava Duška s Bohumilem Kleplem. Ve stejném roce byl natočen také polský film Ubu król – zatím poslední filmová verze Krále Ubu - v režii Piotra Szulkina, který se však nesetkal s úspěchem.